Budou nám vládnout bankéři ?
Jak jsme na tom s krizí století ?
Situace jak se zdá není tak jednoduchá hned z několika pohledů. Ochranářská opatření fungují a firmy stěhují práci do domoviny. Na americkém hypotečním trhu se dějí „věci“, které mohou negativně ovlivnit další vývoj současného stavu – totiž, že se ještě mocnější banky než před krizí snaží vydělávat ještě více bez ohledu na následky. To může skončit jedině ještě větším malérem, proti kterému je současná krize jen malým varováním systému. Dotištění dalších nekrytých finančních prostředků a jejich napumpování do oběhu (má jich být cca 10 bilionů dolarů – počítáno v evropském matematickém pojetí) nemůže způsobit nic jiného, než dluhovou past, která je postupně přenášena na státy, protože by ji nikdo jiný neunesl. Stáváme se tedy svědky nové situace, kdy se národní vlády stávají dlužníky bank v takovém měřítku, že se jen težko zbavíme dojmu nějaké manipulace. Budou tedy vládnout banky ? Několik soukromých vlastníků bude držet v šachu celosvětové dění ? Co jiného si o tom myslet. Jedno vysvětlení by tu přece jen bylo. Mocnosti jak je známe dříve přestávají se svým vlivem fungovat. Situace se zdá nepřehledná a proto se snaží Západní kultura uchopit otěže světovlády tímto způsobem. Proč ? Barack Obama dal svou návštěvou v Evropě jasně najevo, že U.S. ustupují z pozice velmoci číslo I. na světě. Je to jen další rétorický tah, který má odvést pozornost od globalizací provázaného světa, kde nikde v domovské zemi za nějaký čas nebude nic patřit „domácím“. Velmi chytře vymyšlené – Nová doba – Nový směr. Ale proč ten ústup U.S. z pozice světové jedničky ? Musíme se vrátit o několik měsíců nebo spíše i let zpět. Konflikt na Středním východě jasně na nějaký čas ukázal, jak je armáda číslo I. schopna bojovat a dobýt území daleko od své domoviny. Odpověď, že to takhle nepůjde již nikdy příště, nedala na sebe dlouho čekat. Čína demonstrativně cvičně sestřelila první vesmírný satelit, aby ukázala, jak již při případné vojenské konfrontaci nedopustí další vedení boje stejným způsobem. Je třeba doplnit, že bez vojenských, špionážních a navigačních satelitů (bez kterých by netefila ani jedna "chytrá" bomba svůj cíl) by U.S. nebyly schopné vést úspěšné vojenské operace na Středním východě. Není třeba napovídat o čem by přístí případný vojenský konflikt mohl být - o čem jiném, než o počtu jedinců v konvenčních silách (ani případný jaderný konflikt nekončí jen jaderným úderem, ale obsazením území pozemními jednotkami). Byla to jediná výhoda U.S. proti zbytku světa, pokud pomineme Rusko, které stále licituje ve svém postavením světové mocnosti. Rusko se nechce přidat k Číně, neboť se jí cítí být historicky ohroženo a samozřejmě se bojí, že by případnou invazi nemuselo zvládnout. Počítá také s historickým strachem Evropy před Ruskou armádou pocházející z období II. Světové války a chce tento fakt využít, což je staví proti Evropě a U.S.. Ale Rusko má v Evropě a celé Západní kultuře dobré zákazníky pro své nerostné bohatství. Je to neuvěřitelná zápletka.
Co z toho všeho vyplývá ? Nezbývá, než si myslet, že ještě G.Bush ml. začal uvádět do života novou strategii o ekonomické hegemonii, místo o vojenské. Je to velmi chytré, pokud se této hry zúčastní všichni. Pokud ne, hrozí velký konflikt. I proto je třeba brát na zřetel, že současná krize mohla být zažehnána dotištěním nekrytých finančních prostředků v naprostém tichu a klidu, protože Západní kultura musí vědět nejméně několik desetiletí, že vede život na dluh a vždy se v případě potřeby nějaké peníze dotiskly (každých 10 -15 let taková krize byla, ale říkalo se jí jednoduše jinak), místo toho byl uměle vyvolán zmatek, který měl odvést pozornost od nové strategie, která než bude prokouknuta, tak bude pozdě. Národní vlády se mezitím tak zadluží, že se stanou hračkami v rukou majitelů bank a když už ne celý svět, tak Západní kultura bude „(ne)násilně“ ekonomicky "sjednocena - spoutána". Bez peněž dnes již nic nelze uskutečnit. Jen několik málo majitelů bank je schopno se dohodnout o „společné cestě“, kterou se vydat. Pak budou „přání „ majitelů směřovat k národním vládám a ty budou muset tato přání plnit – skvěle vymyšlené. Chamtivost opět zvítězí.
Bude to bez výstřelu – tomu je třeba zatleskat. Ještě si počkáme , jak na novou situaci bude reagovat zbytek světa. Je ale možné předpokládat, že dokud chamtivec na jednom kontinentu bude mít koho okrádat ve svých sférách zájmu, stejně jako jiný chamtivec na jiném kontinentu, bude na světě mír. Co se ale stane, až bude chtít jeden chamtivec okrást druhého ?